Když během velké vichřice a bouřky v roce 1835 blesk do věže tehdejšího kostela svatého Bartoloměje, věž zapálil a zvony se propadly. Oprava věže trvala dva roky a zakázku na odlití nových zvonů dostal zvonař Václav Perner. Odlil Marii, středního Prokopa, Jana Nepomuckého a malou Annu. A další čtyři měsíce pak odléval ten největší, Bartoloměje. Právě tento zvon byl už v říjnu roku 1852 z vůle arciděkana Antonína Hlavana po vzájemných sporech se zvonařem rozbit a shozen z věže. To jako by předznamenalo smutný osud nejen zvonů rodinného zvonařství, ale i osudy celého slavného rodu. Obojí podrobně zachycuje výstava nazvaná Rekvírovaná srdce. Příběhy plzeňské zvonařské dílny Pernerovy.
"Těší mě, že se u všech modelů celých zvonů podařilo dohledat původní lokalitu a také některé z nich vystavit spolu s relikty, které ve svatostáncích zbyly. Velkou radost mám ze zapůjčeného sádrového odlitku zvonu z křimické Horničky, protože k němu stále existuje i negativní forma, podle které model za 2. světové války vznikal. Naopak velmi náročné bylo porovnávání soudobé fotografické dokumentace sejmutých zvonů se sádrovými odlitky a zmínkami v kronikách, novinách a dalšími zdroji. Přeci jen celá snaha zachytit mizející krásu v dobách válečného nedostatku probíhala velmi narychlo," říká kurátorka výstav Adéla Šmausová.
Jak název výstavy napovídá, velký počet zvonů byl zrekvírován nejprve během první světové války a posléze i během té druhé. To mimochodem potkalo i zvony z katedrály sv. Bartoloměje, s výjimkou zvonu Prokop, který dodnes zůstal ve věži jediným původním z celé odlité pětice. Některé zvony na Plzeňsku ale válku přežily, za což často vděčí odvaze místních, kteří se s jejich plánovaným zničením nechtěli smířit.
"Na výstavu se jednou přišel podívat starší pán a vyprávěl o tom, že jeho dědeček a prastrýček zakopali společně zvon v Bolešinech, aby ho uchránili před rekvírací za první světové války. No a pak si prohlížel náš infobox, kde jsou zmapované zvony Perner a úplně zjihnul, když našel psanou zmínku o té historii jeho rodiny a mohl ten zvon slyšet a vidět i jeho fotografie. Takže takhle nám tady ožívá historie," usmívá se kustodka výstavy Lenka Třeštíková.
Zvon zakopali místní obyvatelé v červnu roku 1917 například i v Čiháni nebo tři odvážlivci z Hor Matky Boží. Před příchodem vojáků lidé ukryli zvon i v Kokšíně. Právě mimoplzeňským zvonům je věnovaná velká část výstavy.
"Věřím, že pro obyvatele konkrétních obcí je zajímavé už jen vidět podobu předmětu, který svým zvukem provázel jejich předky k oltáři a na poslední cestu. Zvony jsou předměty, které jsou s emocemi spojené," dodává Adéla Šmausová.
Výstava Rekvírovaná srdce. Příběhy plzeňské zvonařské rodiny Pernerovy potrvá v Národopisném muzeu na náměstí Republiky v Plzni do 12. dubna 2026....
