Když před čtyřiceti lety vyměnila Iveta Dandová rýsovací prkno za orobinec, netušila, že tím zachrání téměř zaniklé řemeslo. Dnes je poslední v republice, kdo ovládá schopnosti pletení z orobince v celé šíři a udržuje tak při životě toto kdysi tradiční řemeslo.
Iveta Dandová z Mnichova Hradiště na Mladoboleslavsku se s orobincem poprvé setkala, když v roce 1982 nastoupila po průmyslovce do Okresního průmyslového podniku (OPP) v Bakově nad Jizerou jako kreslička u rýsovacího prkna.
Ve vedlejší dílně pletly ženy výrobky z orobince, který má v okolí Bakova tradici téměř tři sta let. Její otec zajišťoval pro OPP jeho sklizeň, a tak Iveta do dílny občas nakoukla a seznamovala se s postupy zpracování a základními technikami pletení. Tak přešla od prkna do dílny.
"Po pár letech jsem cítila, že praxe, kdy měly výrobky přesně danou normu a i sebemenší změna byla kritizovaná, mě omezuje. Proto jsem si v roce 1991 založila živnost a orobinec se pro mě na dvacet let stal hlavní činností," vzpomíná.
close info Zdroj: Se svolením Ivety Dandové zoom_in Kdysi se tímto řemeslem živily desítky lidí, nyní je Iveta Dandová z Mnichova Hradiště poslední, kdo tuto tradici udržuje v plné šíří.
Vedle osvědčených vzorů do něj zařadila i místní specifické výrobky, jejichž předlohy získala studiem v muzeích a rodinách bývalých pletařů. Kombinací moderních i tradičních motivů a vzorů se jí podařilo vytvořit zajímavý sortiment výrobků obsahující různé tašky, nástěnné dekorace, klobouky, čepice, sandály nebo třeba ošatky, kterých upletla nejvíce.
Orobinec je vodní rostlina, květy jsou známé doutníky na březích rybníků, jednoleté lodyhy se sklízí v době vegetačního klidu, tedy do konce zimy. Přes jaro a léto se čistí a suší.
"Brodím se v rybářských holínkách ve vodě a v bahně a speciálním srpem na dlouhé násadě musím seknout co nejblíže oddenku a jedno stéblo od druhého postupně ořezávat. Pak otýpku vynesu na břeh, kde se zhruba měsíc nechá postavená, následně ji doma téměř rok suším. Až pak se s rostlinou pracuje," vysvětluje.
Před čtvrtstoletím Iveta změnila život. Po mateřské cítila, že i když je na prodejních akcích mezi lidmi, cítí se sama. "Potřebovala jsem změnu, živnost jsem utlumila a nastoupila do terapeutické dílny v centru pro mladé hendikepované. Teď jsem desátým rokem vychovatelkou v základní škole, a i tam se občas orobinec promítne."
close info Zdroj: Deník/Jiří Macek zoom_in Kdysi se tímto řemeslem živily desítky lidí, nyní je Iveta Dandová z Mnichova Hradiště poslední, kdo tuto tradici udržuje v plné šíří.
Iveta Dandová získala za své výrobky řadu ocenění. To nejprestižnější je z roku 2007 - Nositel tradice lidových řemesel, které ministerstvo kultury uděluje výrobcům, kteří na vysoké úrovni ovládají zánikem ohrožené technologie lidové výroby.
"Každé ocenění potěší, je to nejen pochvala tvorby, ale i podpora něčeho, co tu vlastně mizí, umírá," podotýká Iveta Dandová.
Své zkušenosti předává svým dcerám, ale i jako lektorka v rukodělných kurzech. Účastní se akcí ve skanzenech a muzeích zaměřených na řemeslné dovednosti. A pro stálé expozice v muzeích v Bakově, Mladé Boleslavi a Turnově vytvořila kolekce replik historických předmětů doplněné ukázkami vlastní tvorby....
