Otužování, kdysi považované za výstřední zálibu, se stalo populárním trendem, který přitahuje stále více lidí k jablonecké přehradě. Tento fenomén nabízí nejen fyzické, ale i psychické benefity, které oceňují jak zkušení otužilci, tak nováčci. Jaké jsou však správné postupy a na co si dát pozor, aby se z otužování nestalo nebezpečné dobrodružství?
Před deseti lety bylo otužování doménou hrstky bláznů, dnes můžeme ledové muže i ženy vídat u jablonecké přehrady téměř denně. Mají tu i své zázemí ve stánku u Slunečních lázní. "Je tam fajn atmosféra," popsal Radek Petrů. "Nikdy jsem neviděl, že by někdo vylezl ze studené vody a byl naštvaný. Všichni se smějou," dodal Jablonečák, kterého k otužování přivedl kamarád.
Začal ještě před covidem, tedy dřív, než se otužování stalo populárním. Inspiroval ho kamarád, který se zajímal o Wima Hofa, autora bestselleru Ledový muž. "Bylo to v listopadu, na výletě. Vymyslel, že se vykoupeme v rybníce. Strašně se mi nechtělo," vzpomněl. Přesto v koketování s chladem pokračoval. "Začal jsem postupně. Vyrážel jsem ven v krátkém rukávu a s sebou měl bundu. Po kilometru jsem si ji oblékl a po dalším zase sundal. Takhle jsem to střídal a postupně intervaly prodlužoval," popisal své začátky. Studenou sprchu si nikdy nedával, dodnes ji nemá rád.
Do ledové vody se ponořuje několikrát týdně. Nohy si chrání neoprenovými ponožkami, na hlavě mívá kulicha. To je podle něj důležité. Ke schůdkům si připraví podložku nebo kus karimatky a ručník. Nic jiného není potřeba. Do vody chodí pocitově. Někdy se jen smočí, jindy vydrží déle. "Rekordy jsou zbytečné. Dvě minuty dají tělu všechno, co potřebuje." Na úrovni těla jde především o zlepšení krevního oběhu. Ve vodě se cévy stáhnou, po vynoření se opět roztáhnou. V tu chvíli je podle něj dobré zahřát se pohybem. "Někdo si rovnou sedne do auta a jede domů, kde si dá horkou vanu. Pro tělo je to ale zbytečný šok."...
