Seriál Jak slova měnila historii: V českých politických dějinách nebylo mnoho řečníků, kteří si dovedli získat osobní sympatie publika jako Jan Masaryk. Jeho popularita těžila především ze dvou skutečností - z odkazu otce a ze schopnosti hovořit lidově a "běžně". Zatímco před válkou byl Jan Masaryk československé společnosti znám jen jako diplomat, tedy s ním většina obyvatel neměla ani zprostředkovanou zkušenost, za války se jim přiblížil opravdu intenzivně. A to díky rozhlasovým projevům, které vysílal z londýnského exilu od roku 1939.
Nás dnes bude zajímat především jeho závěrečný proslov, vysílaný BBC z Londýna 21. února 1945. Nevybrali jsme ho jen proto, že je poslední, ale protože jednak zde už mluví zkušený propagandista, jednak se vyjadřuje spíše k poválečné budoucnosti. Najdou se tu ale i mnohé motivy společné pro celé Masarykovo válečné vysílání. (Proslov Jana Masaryka najdete na konci textu, stáhnout si jej můžete i v PDF souboru, pozn. red.)
Oproti zahraniční odbojové akci za první světové války měl politický exil za války druhé jednu zásadní výhodu. Mohl díky rozhlasu občany ve vlasti kontinuálně zpravovat o svém konání, o dění na frontách, mohl je informovat tak, jak chtěl, a mohl také na občany působit propagandisticky. Nejen zdůrazňováním spojeneckých úspěchů, ale udržováním víry ve vítězství a konečnost hitlerovského režimu. Tuto výhodu využíval - vždy po svém - jak exil londýnský, tak po napadení SSSR i moskevský.
Jan Masaryk se svými promluvami na vlnách BBC začal 8. září 1939 a od února následujícího roku jeho vystupování nabralo na pravidelnosti. Jeho promluvy se vysílaly jednou týdně, zpravidla ve středu večer. Nejvíce jich vzniklo v letech 1940 a 1941. Tehdy nacistická vojska postupovala, a ministr exilové vlády tak neměl velký prostor pro diplomatickou činnost státu, jehož obnova byla v nedohlednu.
Jakmile s postupujícími lety práce přibylo, projevy řídly. Ostatně sám Masaryk přiznával, že...
