Je to nepohodlná pravda, kterou si málokdo připouští včas. Když jsme mladí, věříme, že nás ve stáří zachrání vztahy - rodina, partner, děti, přátelé. Jenže život má zvláštní způsob, jak všechno proměňovat. A kolem šedesátky si mnoho lidí poprvé položí otázku, na kterou dřív nebyl čas: Co mi zůstane, až se svět kolem mě změní?
Děti odejdou žít vlastní život. Přátelství se přirozeně rozvolní. Některé vztahy skončí, jiné zeslábnou. A právě tehdy vyjde najevo, že skutečnou oporou nejsou vždy lidé kolem nás, ale to, co máme vybudované uvnitř sebe.
Společnost má tendenci vnímat samotu jako selhání. Jenže psychologie dělá jasnou hranici mezi osamělostí, která bolí, a bytím o samotě, které může být hluboce léčivé.
Ten rozdíl je zásadní.Osamělost vzniká, když člověk touží po spojení a nemá ho.Samota je stav, kdy člověk nepotřebuje utíkat sám před sebou.
A právě tahle schopnost se s věkem stává klíčovou.
Jsou to podstatné pilíře samotného bytí. Kdo je pochopí včas, bude mít ve stáří klid, který se nedá koupit.
Umět být sám se s sebou v tichu. Bez televize, bez telefonu, bez neustálého rozptylování. Lidé, kteří si dokážou užít vlastní společnost, mají výrazně vyšší míru vnitřního klidu.
Ve stáří už domov není jen místo, kde se spí. Stává se prodloužením psychiky. Uspořádaný, klidný prostor dává pocit kontroly a bezpečí.
Když se zbavíte zbytečných věcí, často se uleví i hlavě. Nejde o design. Jde o pocit, že jste ve svém prostoru v souladu sami se sebou.
"A kdo se o vás postará?" "Nebojíte se být sám/sama?"
Podobné otázky dokážou narušit sebevědomí - pokud si nejsme jistí sami sebou. Ve skutečnosti ale platí jednoduché pravidlo: nikomu nedlužíte vysvětlení svého života.
Schopnost říct klidné "já jsem takhle v pořádku" je jednou z největších psychických výher stáří.
Jedna z největších lží o stárnutí zní, že život ztrácí tempo i směr. Ve skutečnosti se jen uklidní - ztiší - zpomalí. A v tomhle novém módu začnou mít váhu maličkosti.
Ranní čaj. Péče o rostliny. Psaní pár řádků. Ruční práce. Chůze. Přítomnost.
Právě tyhle drobné rituály vytvářejí pocit, že den má smysl - i když už se nemusí nikam spěchat.
Schopnost být spokojený sám se sebou není dovednost stáří. Je to životní výbava, kterou si buď budujeme postupně, nebo nás její absence dožene později.
Čím dřív se naučíme:
tím klidnější bude každá další životní etapa....
