Pro duševní zdraví je ideální kombinovat klasický aerobní pohyb a posilování
Často slýcháme, že pohyb prospívá našemu tělu, ale nová rozsáhlá analýza publikovaná v Cochrane Library potvrzuje i jeho zásadní vliv na duševní zdraví. Odborníci zanalyzovali data téměř pěti tisíc dospělých trpících lehkou až těžkou depresí ze 73 randomizovaných studií.
Došli k závěru, že fyzická aktivita dokáže tlumit příznaky deprese pravděpodobně stejně efektivně jako antidepresiva nebo psychoterapie. Tedy přinejmenším v krátkodobém horizontu, protože dlouhodobý efekt je zatím málo prozkoumaný.
Výsledky jsou překvapivě konzistentní: lidé, kteří se pravidelně hýbali, vykazovali menší smutek, větší zájem o okolí a celkově lepší psychickou pohodu než účastníci v kontrolních skupinách. Ačkoli přesné mechanismy v mozku stále mapujeme, závěry jasně naznačují, že by se běhání či posilování mělo stát plnohodnotnou součástí moderní léčby.
V tělocvičně se přitom nemusíte sedřít z kůže, abyste se cítili lépe. Z výsledků vyplývá jako ideální lehká až střední zátěž, jako je třeba svižná chůze či práce na zahradě, protože u ní lidé spíše vydrží a nepřestanou předčasně.
Nejlepších výsledků dosahuje kombinace klasického aerobního pohybu a silového tréninku. Klíčem není maximální sportovní výkon, ale spíše pravidelnost a ochota u zvolené aktivity zůstat trvale. Autoři studie však zdůrazňují, že u těžších forem deprese může být schopnost se k pohybu donutit mnohem náročnější.
Při přímém srovnání cvičení s kognitivně-behaviorální terapií nebo farmakologickou léčbou nenašli vědci v účinnosti těchto metod žádné zásadní rozdíly. Je však nutné přiznat, že kvalita dostupných studií kolísá a často chybí data o dlouhodobém dopadu po skončení programu. Nebylo možné vyloučit ani vliv očekávání, tedy takzvaný placebo efekt, a některé studie pracovaly jen s malým počtem účastníků.
Za tímto efektem zřejmě stojí takzvané myokiny, chemické látky uvolňované pracujícími svaly, které v těle tlumí záněty a podporují obnovu mozkových buněk. Pohyb navíc podporuje plasticitu mozku a pomáhá vystoupit z kruhu negativních myšlenek, což je pro duševní hygienu neocenitelné. Roli hraje též sociální interakce ve skupinových lekcích a zvyšování sebevědomí zvládnutím nové dovednosti.
Ačkoli věda stále hledá přesný recept pro konkrétní pacienty, závěr je jasný: jakákoli aktivita, která vás baví, je krokem ke zdravější mysli. Není tedy dobrý nápad zahazovat předepsané léky. Pohyb bychom měli vnímat spíše jako mocný nástroj, který může skvěle doplnit nebo v lehčích případech nahradit tradiční postupy....